Rozhovor: Paul van Dyk - Necítim sa byť pod škatuľkou trance

Jakým způsobem vlastně skládáš, snažíš se, aby nové věci byly vždy použitelné na taneční parket?

Jsem muzikant a mou doménou je elektronická hudba. Jdu do studia a nikdy vlastně pořádně nevím, co z toho vzejde na konci: může to být něco svěžího a pěkného, jako stvořeného pro poslouchání ve dne a nebo něco ostrého a energického pro noční řádění.

Co se týče tvé techniky pro živé hraní, není to tak, že bys odehrál standardní představení, jak by někdo mohl čekat od kapely, ale zároveň je to hodně daleko od normálního DJingu. Stíráš hranici mezi obojím...

Ano, elektronická hudba pro mě vždy znamenala boření hranic - ne jen po kreativní stránce, ale také ve smyslu používání posledních technologií (počítače, špičkové programy pro editaci v reálném čase nebo nejnovější syntezátory). To vše má sloužit k tomu, aby se zážitek stal co největším. A ještě jedna věc, za víc než 17 let mého "muzicírování" se mi skládání i DJing staly obrovskou vášní. Takže chci ze svého vybavení vždy vymáčknout naprosté maximum.

Paul van Dyk

Skutečně sis udržel tohle nadšení za téměř dvě desetiletí, po která aktivně hraješ?

Pro mě nikdy nebylo těžké se pro něco nadchnout. A to i v dobách, kdy právní a "kancelářské" věci kolem produkování a mého vlastního labelu byly tak trochu hektické. To, co mě u toho drží, je muzika samotná, protože hodně vrací: když jsem smutný nebo naštvaný, začnu skládat a dám tomu volný průběh. A ono to pomáhá!

Který z klubů, v nichž jsi hrál, má podle tebe nejlepší zvuk?

Do klubu můžeš dát spoustu repráků, ale když není zvuk správně nastavený, je to k ničemu. Zvukově nejkvalitnější klub, ve kterém jsem kdy hrál, byl Twilo v New Yorku. Měli zvukový systém od Steva Dashe a protože žije v New Yorku, každý týden tam byl a upravoval zvuk pro různé styly elektronické hudby. Když jsem tam hrál já, měl jsem své vlastní vybavení a zvuk byl opravdu ohromný. Nebylo to tak, že stojíš před reprákem, byl jsi přímo uvnitř hudby. Bylo to opravdu mimořádné.

Paul van Dyk

Trance už je pár let ve středu pozornosti, Armin van Buuren, Tiesto a ty jste na špici ankety DJ Mag... Ale kam se to může ještě posunout?

Necítím se být úplně pod škatulkou trance - nikdy jsem neprodukoval ani nehrál ty stereotypní tranceové desky. Pro mě je elektronická hudba celek a kombinuji spoustu různých elementů, které mi dobře zní, abych vytvořil něco, čemu lidé budou říkat "styl Paul van Dyka". Elektronická hudba je mezi mladými nejrozšířenější kulturou a stále více a více lidí se do ní každý den zapojuje a baví se jí.

Deadmau5 před časem řekl, že "nevidí technickou kvalitu v míchání dvou písniček se stejnou rychlostí do sebe". U tebe to vždy vypadá tak, že máš na podiu spoustu vybavení - co všechno používáš a proč ses rozhodl přestat s hraním z desek?

Sasha, Carl Cox nebo já mixujeme už spoustu let a už jsme vyzkoušeli všechny věci, které můžeš provádět se dvěma deskami. Posunuli jsme se jinam, protože jsme viděli tvůrčí potenciál nových technologií. Používám v hudbě hodně nástrojů, protože jsem zapálený hudebník stejně jako DJ, takže klávesy, speciální mixáky a kontrolery na podiu mi dovolují kombinovat obojí. Je to úžasná a mnohem intenzivnější zkušenost, než jen hraní tracku, který už někdo dokončil. Když to dělám po svém, můžu jednotlivé elementy přizpůsobit současnému momentu.

Jsi DJ, který se také hodně zabývá charitou. Spolupracuješ s Červeným křížem v Berlíně a pomáháš postižené mládeži. Bere ti to hodně času?

Trávím hodně času rozmluvami s politiky, uskutečňováním naplánovaných projektů a samozřejmě to i financuji. Ale mám spoustu dobrovolníků, bez kterých bychom nemohli fungovat. Celé plánování a fungování zajišťuje berlínský Červený kříž, kde jsou opravdoví profesionálové. Bez nich bych těm dětem nemohl opravdu pomoct.